Děsivé dědictví [2018]

Letos to byl můj třetí horor viděný v kině. A hned ze začátku můžu říct - nejlepší nakonec. Nicméně, nebudu předbíhat. O snímku Hereditary jsem již nějakou dobu věděl. Sice jsem asi vůbec neviděl trailer (pokud ano, neuvědomuji si to), ale film jsem měl poznamenaný díky komentářům na csfd.cz. Horor je mi velmi blízký (jinak bych asi neměl tento blog, haha), ale zároveň mám rád i psychologické filmy. No a v tomto případě se mi spojilo obojí. Z úvodních titulků mi ani jedno jméno herců nic neříkalo. Začátek byl velmi slibný. Vždy se mi líbily různé modely a zmenšeniny reálných věcí či celých prostorů. Z mého pohledu je stejně trochu zvláštní každý film, který začíná pohřbem. Minuty stopáže ubíhaly a zpočátku mě to moc neoslovilo. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale tak nějak jsem čekal, kdy se něco zásadního stane. V duchu jsem si říkal, že to ohodnotím jako takový průměr. Jenže poté nastala asi tak třetina filmu a tím se můj pohled na snímek změnil. Těm, kteří viděli, je myslím jasné, že narážím na nehodu. Ta mi mimochodem trochu přišla jako jediná "úsměvná" část z celého hororu. Mladá herečka se na tu danou roli perfektně hodila, protože mi byla hned od počátku nesympatická. Když si teď tu scénu znovu promítám v hlavě, příjde mi taková ne zbytečná, to rozhodně ne, ale prostě nepravděpodobná. Taková jakási komická vložka. Jenže tím se celý horor otočil. Pomalu se příběh začal dál odvíjet temněji a potěšilo mě postupné odhalování pravých charakterů hlavních postav. Musím souhlasit s mnoha názory na filmové databázi csfd.cz. Asi to není pro všechny diváky. Nejsou tam moc jump scary ani nějak výrazné násilí. Někoho může odradit pomalé tempo (zpočátku mi také nevyhovovalo). Jenže tvůrci se zde zaměřili spíše na psychologickou stránku. U filmů obecně se mi stává, že si k některé postavě vytvořím vztah a fandím jí nebo ji sleduji víc než ostatní. V tomto případě to tak ani nebylo. Každý charakter má co nabídnout, možná jen otec tolik prostoru neměl, ale myslím, že to nakonec tolik nevadilo. Jeho obnaženou postavu s širokým úsměvem v temné místnosti si budu ještě dlouho pamatovat. Ke konci filmu jsem začínal mít takový nepříjemný pocit. Ano, je možné, že mi v tom pomohla přímo návštěva kina, kde přece jenom vnímáte (aspoň já) film jinak než když si ho pustíte doma. Konec je velmi zajímavý a teprve pak mi ten celkový film začal dávat smysl. Pokud bych měl někoho přilákat k zhlédnutí tohoto snímku, určitě bych vyzdvihl skvělou hudbu, se kterou byla utvořena ta správná atmosféra. Místy i nepříjemná (zvláště v závěrečné scéně), ale perfekně vybraná. Přiznám se, že většinou konec filmů předem neodhadnu (jsou samozřejmě i výjimky). A tímto koncem jsem byl poměrně dost překvapen a šokován, v dobrém slova smyslu. Myslím si, že pokud by se našel dobrý scénárista, mohl by klidně vzniknout druhý díl, protože by mě celkem zajímalo, jak to bylo s Peterem dál. Závěrem chci říct, že snímek Děsivé děditví má skvělou atmosféru, hudbu a i když je tempo zpočátku velmi pomalé, vyklube se z toho zajímavý a poměrně dost temný snímek. Úplně každému asi tento styl nebude vyhovovat, ale mě zcela nadchnul a určitě ho zařadím do nejlepší desítky mých oblíbených hororů. Já jsem odcházel z kina naprosto nadšen.