Období: září 2020

The nine-year-old Jimmy Hoster woke up during the night at three am. Although the curtains were shut down (there was pictured giant Winnie-the-Pooh with hand deep dipped in enormous honey jug on that), the orange ray of light from the street lamp could still get through. Jimmy's view was suddenly fascinated by some kind of pind-sized pieces which punctuated that colorful glow. The boy put aside the blanket (and carefully with love covered his Teddy again with it) and went to the window. He drew back the curtains and his eyes just lit up. A wide smile filled his face, revealing his white teeth. Untill this day it hadn't snowed. And two more days and the Christmas are finally here! Jimmy really really wanted to find cowboy Woody from Toy Story under the Christmas tree. Actually the only thing he gasped for. But right now he was feeling such a great joy with the fresh snow. He told himself that he would take a sledge in the morning just after the breakfast and go for a ride. Maybe Carrie would join him - a tiny and red-haired eight-year-old girl from their neighbours who he befriended. číst dál

V minulém zamyšlení na snímek Ztracení chlapci jsem se zmínil, že nemusím moc hororové komedie a upíry. Uvědomil jsem si, že je minimálně ještě jeden podžánr, který určitě dobrovolně nevyhledávám. A sice kanibalismus. Moc dobře vím, že horor dávno není pouze jen o strašidlech či nadpřirozených jevech. Někdy to dokonce hraničí i s thrillerem a občas právě závisí i na divákovi samotném, ke kterému žánru se nakonec více přikloní. Když vidím hororový snímek, u kterého je uvedeno, že je natočen podle skutečných událostí, beru to vždy s rezervou. Ale jiná věc je, když se film tváří jako příliš realistický. A pouze v kinematografii jsem zastáncem násilí (i když ho také moc nevyhledávám), ale nikoli v reálném životě. A právě takové horory jsou pro mě asi jakoby nejhorší a nejvíc znepokující ke sledování. Někdy jsou (praktické) efekty tak dokonalé, že pomalu ani nepoznám, že se jedná jen a jenom o film. A okamžitě se mi vybaví kontroverzní (i když pro některé vyloženě kultovní) Cannibal Holocaust. Jedná se pravděpodobně o nejhnusnější film, co jsem kdy viděl a na který se už nikdy v životě nekouknu. Dobře, některé efekty byly "jen" filmové, ale například vraždy zvířat žádné triky nebyly... číst dál

Když občas vidím nějaké seznamy oblíbených hororů od různých uživatelů, dost často tam figuruje právě snímek Ztracení chlapci. Není proto nikterak divné, že se objevil i na mém listu. Převážně jsem o tom četl jenom chvály, jaká je to klasika žánru. Tady bych se asi na chvíli pozastavil. Jsem velký milovník všeho hororového, ale dva podžánry příliš nevyhledávám - a to hororové komedie a právě upíry. Nechci říct, že je vyloženě nesnáším, jen je prostě nemám moc v oblibě. Jistě, jsou tu samozřejmě skvostné výjimky, které jsem si opravdu užil, ale jak říkám, není to můj šálek kávy. číst dál