Když občas vidím nějaké seznamy oblíbených hororů od různých uživatelů, dost často tam figuruje právě snímek Ztracení chlapci. Není proto nikterak divné, že se objevil i na mém listu. Převážně jsem o tom četl jenom chvály, jaká je to klasika žánru. Tady bych se asi na chvíli pozastavil. Jsem velký milovník všeho hororového, ale dva podžánry příliš nevyhledávám - a to hororové komedie a právě upíry. Nechci říct, že je vyloženě nesnáším, jen je prostě nemám moc v oblibě. Jistě, jsou tu samozřejmě skvostné výjimky, které jsem si opravdu užil, ale jak říkám, není to můj šálek kávy.
Tady se mi skloubily oba nepříliš oblíbené subžánry. Příběh mi jen prostě přišel takový jednodušší a nemá moc dějových zvratů. Popravdě mi to přišlo spíše pro mladší diváky. Už plakát k snímku nám říká, jaké je super být upírem. Herecké obsazení bylo sympatické, ale stejně jsem se stále nemohl zbavit pocitu, že se jedná více o rodinnou komedii, než o hororem nasáklý snímek. Celkem se mi líbilo prostředí - motorkáři, dobrá hudba. Ale po ostatní stránce jsem se vlastně nudil. Možná kdybych to viděl v době premiéry, hodnotil bych to třeba jinak. Takhle s odstupem času z toho necítím žádné napětí. Komedie příliš nevyhledávám, jako obecně. A tady vtipy mi přišly takové hluché, místy trapné. Klasicky toto zamyšlení píšu dávno, dávno po zhlédnutí a proto si moc detailů nepamatuju. Ale nemyslím si, že by to nějak změnilo můj pohled. Za mě to je podprůměrný snímek, který si spíše užijí děti.
2025 ©