Mikropovídky

„Dej mi tu zatracenou panenku!“ ječela osmiletá Claire. číst dál

Snažila se otevřít oči, ale jakási těžká vlhká hmota jí ležela na obličeji. I dýchání měla omezené, jako by ji někdo přestřihl nebo minimálně velmi silně přišlápl šňůru s kyslíkem. Chtěla křičet, ale vyšlo z ní jen tlumené mumlání. Zmocnila se jí naprostá a čistá panika. Měla pocit, že ruce i nohy má pevně spoutané, protože s nimi nemohla vůbec pohnout. Nedostatek kyslíku způsoboval, že stále více a více upadala do kómatu. Cítila jen tu těžkou hmotu. Hlína! Bez pochyby. Nějaký hajzl ji prostě a jednoduše pohřbil zaživa!! Zmobilizovala poslední již polomrtvé buňky v mozku a napnula svaly. Zp... číst dál

Malý kluk utíkal co mu síly stačily, ale již mu docházel dech. Neodvažoval se ale zastavit. Píchalo ho v boku, nohy ho bolely tak hrozně, jako by vážily snad nejmíň tunu a zpocené oblečení se mu lepilo na tělo. Zdálo se, že les nemá konce. Ačkoli místy byla mezi stromy trochu vidět obloha, nebylo to nic platné, protože noc byla černá a bezměsíčná. Konečně se chlapec odvážil zpomalit. Vybral si široký dub a schoval se za ním. Opřel se o kmen a pomalu po něm sjel na zem, kde si s pokrčenýma nohama sednul. Ač napínal sluch jak chtěl, nic neslyšel. To ale nic neznamenalo. Věděl, že to může číhat opodál a v nečekaný okamžik vzít i jeho. V lese bylo naprosté ticho, neozvalo se sebemenší zašumění. To možná na tom všem bylo nejděsivější. Chlapec si objímal kolena a neustále se trochu třásl, až to vypadalo, že dostává mírné elektrické šoky. Znovu mu po tvářích začaly téct slzy. číst dál

Mary Goldsteinová si před zrcadlem sčesala neposedné bílé kadeře. Z předsíně si vzala bundu, šátek a hůlku. Otevřela dveře, ale vzápětí si musela pevněji uvázat pokrývku hlavy. Venku řádila menší vichřice. Ale byl to jejich den. A tak nezáleželo na počasí. číst dál

Kuchyni naplnil smrad spálené cibule. číst dál

Jack Cortez chvíli co chvíli pohlédl na velké nástěnné hodiny a snažil se je přimět, aby nabízený čas co nejvíce urychlily. Hodiny ho však naprosto ignorovaly a stál sveřepě a tvrdohlavě ukazovaly deset minut po čtvrté. Super. Takže mi ještě zbývá necelá hodinka, než se budu moct vydat do mého milovaného parku, pomyslel si Jack. číst dál