Hororové povídky

To mu teda dělat neměla! Co si o sobě vlastně vůbec myslí?! Děvka!! číst dál

Všechna okna kancelářského komplexu Union Centre byla zhasnutá. Tedy kromě jednoho dvoukřídla v předposledním sedmnáctém patře. Bianca Stephensová měla rozdělaný nový projekt. Tak to obvykle dělávala, když měla nápad a Múzu. V ateliéru měla jemně růžové tapety, které byly na pár místech doplněné kresbami trávy. Na poličce se blýštilo mnoho cen a pohárů z různých soutěží. Na to, že Biance bylo teprve devětadvacet, měla již velmi dobře rozjetou kariéru. číst dál

Vzala sis prášky? číst dál

Sandra Marksová si prsty proplétala pramínky vlasů. To dělala pokaždé, když byla nervózní. Dnes večer měla jít se svým manželem Peterem na večeři. číst dál

"Vyrvi mu to srdce!" ječela Herriet. "Dělej!! číst dál

(věnováno S. M.) číst dál

Devítiletý Jimmy Hoster se probudil ve tři hodiny v noci. Měl sice zatažené závěsy (byl na nich velký Medvídek Pú s tlapkou zabořenou do obřího džbánu s medem), ale přesto škvírou na okraji pronikalo naoranžovělé světlo z pouliční lampy. Jimmyho pohled zaujalo cosi drobného, co přerušovalo onu barevnou záři. Odhrnul přikrývku (a pečlivě s ní opět přikryl svého Teddyho) a šel k oknu. Roztáhl závěsy a oči se mu rozzářily. Obličej mu zalil široký úsměv odhalující jeho bílé zuby. Do dnešního dne ještě nesněžilo. A za dva dny jsou Vánoce! Jimmy si moc přál najít pod stromečkem kovboje Woodyho z Toy Story. Po ničem jiném vlastně neprahnul. Ale teď momentálně měl ohromnou radost z toho sněhu. Říkal si, že hned ráno po snídani vezme sáňky a půjde se projet. Třeba s ním půjde i Carrie, drobná a zrzavá osmiletá dívenka od sousedů, se kterou kamarádil. číst dál

Annie Tornová se na dnešek velmi těšila. Rodiče se stále divili, že to jejich téměř plnoletou dceru pořád baví. „Místo toho, abys konečně měla nějakého mládence, stále jen sama chodíš žebrat,“ říkala vždy s úsměvem její matka. Letošní Halloween vycházel na pátek. číst dál

Noc byla temná. Obloha byla pokrytá ocelově šedými mraky. Celý den zuřivě pršelo, avšak nyní se zdálo, že se počasí uklidnilo. Aspoň prozatím. Okolní ticho najednou prořízl zvuk. Z blízkého lesíku vyletělo malé hejno. číst dál

"Vstávat, princezno. Jsme tady." číst dál

Měsíc konečně vyšel z mraků a osvítil okolní prostor. Najednou ho před sebou spatřil - rozlehlý les. Jen ho stačí projít a pak bude prý skoro doma. Tak mu to aspoň řekli. Došel k okraji, kde ho zastavil poměrně široký potok. Na jeho hladině se poklidně třpytil měsíc. Samotná voda byla taková tmavší než je běžné. Možná to bylo jen tím, že už bylo něco po půlnoci. Šel stále podél hladiny, dokud nenašel pár kamenů, po kterých opatrně přešel. Ohlédl se. Nikde nikdo; přeci už musel nějaký ten kus ujít od chvíle, kdy míjel poslední dům. Otočil se zpět a vkročil do nitra lesa. číst dál

"Tak už věříš, že jsem skutečný?" číst dál

"Jdu si pro pivo. Chce někdo taky?" číst dál

Mickey Hall vztekle praštil zaťatou pěstí do masivního stolu. číst dál

"Volal jsi mě, Stanley?" číst dál