Masterpiece

Napsal Amras (») 6. 11. 2014 v kategorii Hororové povídky, přečteno: 1039×
povidky/masterpiece_2.jpg

Měsíc konečně vyšel z mraků a osvítil okolní prostor. Najednou ho před sebou spatřil - rozlehlý les. Jen ho stačí projít a pak bude prý skoro doma. Tak mu to aspoň řekli. Došel k okraji, kde ho zastavil poměrně široký potok. Na jeho hladině se poklidně třpytil měsíc. Samotná voda byla taková tmavší než je běžné. Možná to bylo jen tím, že už bylo něco po půlnoci. Šel stále podél hladiny, dokud nenašel pár kamenů, po kterých opatrně přešel. Ohlédl se. Nikde nikdo; přeci už musel nějaký ten kus ujít od chvíle, kdy míjel poslední dům. Otočil se zpět a vkročil do nitra lesa.
Chvíli tam jen tak stál na okraji. Poslouchal. Občas se ozvala nějaká ta sova, jinak bylo naprosté ticho. Pomalu se vydal na cestu. Někdy se musel prodírat hustými keři a stromy. Bylo znát, že světla dost ubylo. 
V jednu chvílu měl pocit, že za ním někdo jde. Když se ale otočil, nikoho neviděl. Nechal to tedy plavat. Vždyť je to tak celkem vždy, když jdete sami tmou. Otáčíte se za každým podivným zvukem.
Opravdu za ním někdo šel. Nebo spíš něco.
Došel k velké špičaté skále. Kolem bylo velké množství kamenů různé velikosti. Kdyby se na ně podíval z výšky, uviděl by, že jsou poskládány do tvaru lebky.
"Stop!" křikl Jeremy Bowless. "Dáme si krátkou pauzu." Zvedl se ze své režisérské židle a protáhl se. Kolem se rozsvítily reflektory a osvítily prostor. Jeremy šel ke stolu a vzal si jeden sendvič.
Nebyl to úspěšný režisér. U těch pár filmů sklidil velmi hořkou kritiku. Někdo mu dokonce navrhl, ať začne radši dělat v jiném oboru. Jeremy byl ale pevně přesvědčený, že kdyby se ti všichni kritici na to podívali jeho očima, změnili by na něj názor. Jeremy jim chtěl dokázat, že umí natočit i dobré filmy, ač nízkorozpočtové. A konečně se dočká zaslouženého úspěchu. Určitě. O tom je přesvědčený.
Nutno říct, že celý život neměl štěstí. Ze střední ho téměř vyhodili. Celou dobu studia snil o filmu, o svém vlastním, který mu vydělá pár milionů. Možná za něj dostane i nějakého toho Oscara nebo tak něco. Sám se viděl, jak se o něm samotném natočí film, aby i ostatní viděli, co dokáže odhodlání splnit si svůj vlastní sen. Nakonec to celé byl jen a jen jeho sen. Ne že by nic nenatočil. Navíc dokonalé tři filmy. Bohužel dokonalé pouze pro Jeremyho. Ostatní to viděli naprosto jinak. Občas se mu začalo přezdívat druhý Ed Wood, Jr. Jeremy ale neměl v povaze vzdávat se svých snů.  Nikdy v životě se nevzdal. Jedině tak dosáhnete svého cíle.
Další film měl tedy na cestě. Bude to jeho první horor. Jeremy ve filmech rád experimentoval. Jeho fantazie neměla konce. Někdy byla až absurdní.
Najednou reflektory několikrát krátce zablikaly. Zrovna když se na ně Jeremy chtěl podívat, zhasly úplně.
"Hej, co je sakra s tím krámem?!" zařval.
Naprosté ticho. Byl tam úplně sám, což vůbec nechápal. Všiml si, že jedna kamera stále nahrávala. Kam ale všichni tak najednou zmizeli? Ještě měli natočit jednu scénu. Takový byl plán. Ten původní.
Vůbec nechápal, co se stalo. Došel ke kameře a chtěl ji vypnout. Než to ale udělal, všiml si, že před ní na zemi leží smetanově bílá bekovka Jacka O'Briana, jeho kameramana.
To už je sakra divné. Najednou se mu v hlavě objevila vzpomínka na jeho první setkání s Jackem - neobyčejně vysoký, šlachovitý člověk, přes dva metry, s dobráckýma očima. To, že je zcela holohlavý, vědělo jen pár lidí - neustále totiž měl nasazenou svoji bekovku. Jednou dokonce Jeremymu prozradil, že si už nedokáže představit vyjít někam bez ní.
Jacku, co se proboha stalo? Jeremymu se začaly třást ruce. Najednou mu to začalo docházet. Je sám uprostřed temného lesa, bez Jacka a ostatních kolegů, a přitom sám není. Někdo je musel unést. Jak by to ale kdokoliv mohl udělat bez sebemenšího hluku?
Začal se rozhlížet kolem sebe. Stále si ještě zcela nezvykl na okolní tmu. Celý prostor byl jen matně osvícen slabým svitem měsíce.
Zadržel dech a zaposlouchal se. Nikoho neviděl, nic neslyšel. Vůbec nic - žádná zvířata, dokonce ani vítr. Vypadalo to tam jako v mrtvé zóně. To přeci není normální. Když jste sami v lese, nikdy není úplně ticho. Až tady. Naprosté ticho. Nepřirozené. Děsuplné.
Věděl, co má dělat. Rychle opustit tohle zpropadené místo; dřív než se třeba ti únosci vrátí. Sebral ze země bekovku a vyrazil. Nebyl si zcela jist kudy. Natáčeli dost hluboko v lese. Po chvilce přemítání opustil areu s veškerým vybavením.
Každou chvíli se zastavoval, poslouchal a rozhlížel se, pak opět šel. Věděl, že brzy již bude z lesa venku, předtím to šli maximálně půl hodiny.
Když asi po čtyřiceti minutách stále neviděl konec lesa, řekl si, že jde nejspíš špatným směrem. Usoudil, že asi bude nejlepší vrátit se, kde natáčeli. Pak to nějak pozná. Otočil se tedy a šel stejnou cestou. Nebyla stejná - ani po hodině to místo neviděl. Nechápal to. Nikam předtím neodbočoval.
Najednou si něco uvědomil. Cítil slabý kouř. Opatrně pokračoval. Náhle šlápnul na něco podivně měkkého. Sehnul se a to, co spatřil, mu vyrazilo dech. Byla to lidská ruka, respektive její část. Dlaň s půlkou předloktí, ze kterého vyčnívala kost. Jeremymu se zvedl žaludek a začal zvracet. Zrovna když se narovnal, ucítil bodnutí na krku. Ztratil vědomí.
Slyšel tlumený šepot. Pomalu otevřel oči a zjistil, že je pevně přivázaný špinavým provazem k židli. Byl v nevelké místnosti s chaoticky rozmístěnýmí různými krámy. Jinak to popsat nedokázal. Polozničené křeslo, krysami prožraná pohovka, kbelíky, dřevěné tyče, malý oválný stůl s jednou chybějící nohou.
Najednou se ozval zvuk typický jen pro jednu věc. Nezaměnitelný. Prudce se otevřely chatrné dveře a Jeremy uviděl dvě obrovské postavy. Jedna z nich cosi malého držela v ruce. Hodila to k Jeremymu k nohám. Jeremy okamžitě poznal co to je. Jack se na něj díval s očima plnými hrůzy.
Nestvůry vešly. Byli to nepřirozeně mohutní lidé. I když lidé není ten správný výraz. Jeden z nich měl pravou část hlavy zdeformovanou, jakoby promáčklou. Na místě levého oka měl hnisající, zakrvácený důlek. Druhý, podle částečné podoby, byl nejspíš jeho bratr. V ruce mu vrčela motorová pila, ze které odkapávala krev. Oba bratři měli řídnoucí šedé vlasy, na sobě velmi špinavou vestu a pytlovité kalhoty. Vypadali naprosto odporně a ještě hůř páchli. Něco si mezi sebou zamumlali. Jeremy usoudil, že ani jeden z nich nemá zuby. Chtěl se vyprostit z provazu, ale byl nějaký zesláblý. Klesla mu hlava. Uslyšel šoupavé kroky. Najednou ucítil, že mu jeden netvor za vlasy zvedá hlavu. Pila opět začala řvát.


konec

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a nula