Období: srpen 2019

Dobrá psychárna. Původně jsem na to do kina nechtěl jít, ale vůbec toho nelituju. Byla to zábava a na konci totální mind-blowing. A to doslova. Myslím si, že každá rodina má nějaké své tajemství. Či přímo vskutku úchylku. Ani bych se nedivil, kdyby se někde ve světě našla podobná jako z tohoto horůrku. Nejsem příliš zastáncem hororové komedie, ale musím říct, že tady se některé vtipné scény povedly. Ale přesto mě film držel v napětí. Úvod je lehce pomalejší, ale zároveň tak akorát. Tvůrci očividně chtěli ukázat rozdíly ve společenských vrstvách. Čím bohatší, tím šílenější. Horor opět nesází... číst dál

O mém oblíbeném Stephenu Kingovi jsem věděl, že je autor několika filmových scénářů. Ale dlouho jsem netušil, že jeden svůj námět i sám režíroval. Ačkoli není příliš dobře hodnocený, já se dobře bavil. Na soundtracku se navíc podíleli australští elektrikáři  AC/DC. Už jen úvodní scéna s hromadnou nehodou na dálnici se povedla a to tak, že velmi. Díky tomu jsem tušil, že celkově budu mít z filmu dobrý pocit a užiju si ho. Přitom příběh je celkem jednoduchý. Ale parádně natočený. Ano, je to trošku sci-fi, ale na druhou stranu by se to klidně mohlo stát i ve skutečnosti. Už od seriálu Knight R... číst dál

Pro mě takový mišmaš. Zamyšlení píšu až asi po pěti dnech po zhlédnutí a stále mám takové rozpolcené pocity. Zajímavé, ale rozhodně mi to jednou stačilo. O duu Soska Sisters jsem nějakou dobu slyšel, ale dosud jsem od nich nic neviděl. V podstatě úplnou náhodou jsem si přidal tento snímek na seznam. Nevadí mi filmy o pomstě, protože jsou mnohdy zajímavé a o to více, když se jedná o horor. Zpočátku mi tento snímek vzdáleně připomněl I spit on your grave. Jenže pak se to začne ubírat poněkud bláznivým směrem. Mary se pomstí na svém profesorovi, což dává smysl. Stále ale touží být tím nejlepší... číst dál

Pecka! Nedávno jsem začal chodit na některé hororové premiéry do kin. Tam je to vždycky zcela jiný zážitek. Tentokrát to padlo na nový počin André Øvredala s producentskou pomocí fantastického Guillerma del Tora. O Scary stories to tell in the Dark jsem věděl delší dobu a prostě jsem se nemohl dočkat, až to uvidím na vlastní oči. Ohromilo mě to a okamžitě to řadím mezi letošní nejlepší horory. Neotřelý námět, který mě okamžitě vtáhnul a nepustil. Po celou dobu. Žádná scéna tam prostě nebyla navíc a žádná hluchá místa jsem nenašel (upřímně, po pár minutách jsem je již nehledal a soustředil s... číst dál

Těžko uchopitelný film. Ale zároveň perfektní. Co také čekat od geniálního režiséra Ari Astera? Jeho přechozí snímek Hereditary jen ukazuje, kam se moderní horor může posunout. Není nutné mít hafo zombies, duchů, upírů a jiných typických strašáků. Stejně jako třeba v případě hororu Us od Jordana Peela, je to hlavně o psychologii. Aster je skvělý hlavně v tom, že jeho filmy prostě dělí diváky na dva tábory. Jedni ho milují a další se i po čtvrt hodině nudí a (když to vydrží) na konci absolutně nechápou, o čem to celé vlastně bylo. Mně osobně se líbí filmy s pomalejším dějem. A speciálně, když to začne zcela nevinně a postupně se to vyvrbí v děsivý snímek. Stejné to bylo i v tomto případě. O Slunovratu jsem si toho předtím moc nezjišťoval. Stačilo mi, že za tím stojí daný režisér. Sympatické bylo i vybrané herecké obsazení. Netuším, na kolik je to založené na pravdě, ale určitě se někde takto podobně slaví různé části roku. Děsivá je právě ta menší komunita lidí. A ještě podivnější pro partu mladých Američanů, kteří nikdy v Evropě nebyli. Jenže chování místních je přinejmenším podivné. Zvláštní tance a rituály na oslavu slunovratu. Zároveň skvělý podklad pro seminární práci. Vše je relativně v pohodě. Dokud dva nejstarší členové nespáchají rituální sebevraždu. To mladí nedokážou strávit a pochopit. Jenže neodjedou (resp. nemůžou)... číst dál