Nepovažuji to přímo za prequel. Ale je pravda, že patří na přední místo. Líbí se mi, když je film zasazený trochu do retro stylu. Amerika 60. let? Idealní. Z počátku jsem si to podvědomě spojoval s předešlým filmem a hledal souvislosti, ale brzy jsem toho nechal. Je to v podstatě samostatný horor a jen mě mrzí, že jsem ho neviděl jako první, resp., že nebyl natočen dřív.
Nyní tedy trochu k hodnocení. Jak jsem se již zmínil v předchozím zamyšlení, nevěřím na vyvolání duchů a komunikaci s mrtvými. Je to samozřejmě každého věc, ale toto je můj postoj. Proto se mi z úvodu filmu líbilo, jak takové podvodné vyvolávání může vypadat. Dá se říct, že díky tomu mě tento začátek přímo vtáhl do děje. Scénář je spíše pozvolný, ale postupně si buduje temnější atmosféru. Ten pravý zlom v podstatě nastane až ve chvíli, kdy do hlavní role vstoupí samotná deska Ouija. Přiznám se, že v tu chvíli jsem začal přemýšlet, jak asi horor skončí, aby na něj předchozí film mohl navázat. Teď trošku odbočím - vzpomněl jsem si na Annabelle. Tam se mi také novější (prequel) film líbil mnohem více a navíc skončil plynule přesně tam, kde ten první snímek začal.
Doufal jsem, že to tak obdobně bude i v tomto případě. Opět jsem se musel oprostit od srovnávání. Začal jsem si všímat jakéhosi klišé, které jsem viděl už dříve v jiných hororech. Totiž, že ti nejmladší členové rodiny jsou obdařeni jakousi mocí; lépe řečeno - mají v sobě něco, že démoni po nich pasou a ostatních lidí si "v podstatě nevšímají". Přemýšlím, jestli bych jako dítě měl taky takové pocity. Že bych se jich vůbec nebál a ještě bych měl radost, že se v mé bezprostřední blízkosti děje něco napřirozeného. Je jasné, že dospělí a další členové rodiny si jen řeknou, že je si to děcko prostě jen (i když podivně) hraje. Dospělí si chtějí všechno racionálně vysvětlit a odmítají prostě věřit v něco neskutečného. Jenže uvěří většinou teprve až ve chvíli, kdy se něco stane, zejména když někdo ze známých či blízkých utrpí smrtelné zranění. Dítě si zjevení či projevy duchů nemusí umět vysvětlit, bere to prostě jako nového kamaráda...
Jako jednu z předností tohoto snímku bych určitě vyzdvihl děj. Je mnohem propracovanější než v předešlém filmu a vlastně i smysluplnější. Dokonce už i před koupí desky je atmosféra taková mysteriózní a postupně zdrsňuje. V hororech mě také nikdy neomrzí protáhlé obličeje. Je jasné, že se nebudete bát každou minutu, ale efekty se mi líbily. Rovněž i dialogy ("Víš, jaké je to být udušený k smrti? Nejdřív cítíš tlak na svém hrdle. Začneš slzet...."). Herecké obsazení bylo sympatické a každý se na svou roli hodil. Režisér Mike Flanagan si mě získal a určitě se zaměřím na další jeho tvorbu. Ono někdy není vůbec na škodu, když je děj pozvolný a postupně se stává temnější. Opět si říkám, že je velká škoda, že tahle Ouija nebyla natočena jako první. V zásadě mě nenapadá, co bych mohl vytknout.
2025 ©