Putovala jsem se Zombií [1943]

Napsal Amras (») 1. 3. 2019 v kategorii Filmy - zamyšlení a recenze, přečteno: 550×
filmy-zamysleni/i-walked-with-a-zombie-1943-a-g-9338326-8363143.jpg

Staré filmy mají svou vlastní atmosféru. Některé jsou lepší, jiné horší, ale pokud vás třeba i před více jak sedmdesáti lety vytvořený horor dokáže vyděsit nebo znepokojit, je to známka toho, že se jedná o dobrý snímek. Tentokrát to na mě příliš nezapůsobilo. Film jsem měl vyhlídnutý již delší dobu, ale poněkud jsem na něj zapomněl. Již z názvu je patrné, že se tady blíže seznámíme s pojmem zombie. Je nutné si uvědomit, že dneska je vnímáme zcela jinak - zásluhou fenomenálního George A. Romera a jeho kultovního hororu Noc oživlých mrtvol z roku 1968. Jenže dříve to vůbec nebyly rozkládající se bytosti, které jdou po mozcích, jak je známe dnes. Lidé je předtím vnímali jako prázdné schránky, bez pocitů a emocí, vlastně spíš jakési otroky spojené s tajemným domorodým rituálem voodoo. Putovala jsem se Zombií je takový jednoduchý horor s nepříliš dlouhou stopáží. Věřím, že v dnešní době většinu lidí asi nevyděsí, ale myslím si, že v době uvedení z toho tamní diváci měli strach. Film nikam nespěchá, má pomalé tempo a žádný hlubší příběh. Atmosféra a prostředí je celkem povedené - jakýsi malý ostrov, kde část černošského obyvatelstva holduje praktikám voodoo. A určitě je dobré, že je to v černobílém provedení; v barvách by to vůbec nevyniklo. Při sledování jsem měl pocit, že samotná zombií není pro celkový příběh tolik důležitá. Jde spíš o jakési doplnění. Soustředíme se na okolní postavy. Možná je zde i jakoby poněkud zvláštní milostný trojúhelník, kde se ošetřovatelka zamiluje do muže, jehož žena je nemyslící bytost. Betsy ji chce zachránit, ale zároveň chce být i s Paulem. Možná je to tím, že zombie prostě dnes vnímám jinak, ale tento snímek mi nepřišel nijak nadprůměrný. Scénář pomalu plyne a když se dostane na konec, chvíli v hlavě zůstane a pak stejně pomalu zmizí. Netvrdím, že horor musí nutně za každou cenu děsit. Atmosféra je důležitá, postavy jsou důležité. Jsem ale rád, že jsem získal představu, jak lidé dříve zombie vůbec vnímali. Muselo to pro ně být něco úplně nového a asi z toho poté neměli moc dobrý pocit. S odstupem mnoha let mi to přišlo takové průměrné. Ale vůbec ne špatné.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a nula