Jaký subžánr v podstatě způsobil, že jsem začal milovat tento skvělý žánr zvaný horor? Ačkoli můj první horor (který oficiálně hlásám) byl Vymítač ďábla z roku 1973 a exorcismus patří mezi mé oblíbené, bylo to něco jiného. Zpočátku v podstatě jen otroci bez vlastní vůle, kteří se svým způsobem dali ovládat. Poté přišel průlom a jejich původ a způsob chování se radikálně změnil. Pak došlo k další změně a najednou už to nebyly pomalé potvůrky s šouravou chůzí, ale pěkně rychlá oživlá monstra. Ano, zombie způsobily, že jsem se o horor začal více zajímat. Samozřejmě se dnes vůbec nezaměřuji jen a pouze na ně, ale tyto kreatury jsou mi i tak stále blízké.
Co se týče zemí původu, osobně příliš neholduji asijským hororům. Nikdy jsem jim nepřišel na chuť i když vím, že umí natočit pěkně kvalitní (a často velmi brutální) horory. Obzvlášť Jižní Korea.
Nedá se říct, že na Boosanhaeng jsem narazil úplně náhodou. Nějakou dobu se mi objevovali plakáty a doporučení, že se jedná o velmi kvalitní snímek v žánru, resp. subžánru. Dlouho jsem neváhal, protože zombie jsem již delší dobu neviděl. Trošku jsem se jen bál, jak to bude filmařsky zvládnuté, protože filmy z Koreje vůbec neznám. Ale možná se na ně přece jenom čas od času zaměřím, protože konkrétně tento snímek se okamžitě zařadil do mých top hororů.
Už hned úvod je poměrně akční. A zpočátku se příběh zdá velmi banální a pomalu se seznamujeme s postavami. Tím se opět trochu vrátím k důvodu, proč asijskou filmografii spíše odkládám. Protože na tento národ obecně nejsem moc zvyklý, připadají mi všichni lidé velmi podobní. Vím, že to není pravda, ale pro cizince to tak trochu vypadá. To byl také důvod, kdy jsem se bál, že se budu lehce ztrácet v postavách. Kupodivu se vlastně ani nic takového nakonec nekonalo. Navíc se mi právě líbilo vykreslení postav a dobrý výběr herců. Každý je povahově jiný a tak to má být.
Vím, že se velká část hororů dělá pomocí různých efektů a triků, ale stejně jsem vždycky překvapen, jak je to vůbec natočeno. Ale když se k tomu postaví dobrý režisér, který má kolem sebe skvělý tým, je vždy paráda snímek sledovat. V tomto případě tam není moc jumpscarů, ale o to je větší akce. Abych řekl pravdu, osobně preferuji ty rychlé zombíky. A to v tomto filmu platí dvojnásob. Dočkáme se brutality, dočkáme se krve, ale hlavně příběh je celkově skvělý. A to, že se většina filmu odehrává právě ve vlaku, není na škodu. Toho jsem se taky lehce bál, že by to mohlo trochu nudit. Ale nakonec vůbec ne. Má to spád a příběh nenechá diváka v klidu. O to více mě překvapivě šokoval úplný závěr. Je to něco, co jsem tedy vůbec nečekal.
Boosanhaeng je výborný zombie horor u kterého jsem během závěrečných titulků zůstal s pusou dokořán a s pocitem, že tak dokonalý horor jsem dlouho neviděl. Je vidět, že talentovaní herci a režiséři stále jsou a to je jedině dobře. Film se okamžitě zařadil mezi mé nejoblíbenější. Bylo pro mě super vrátit se k počátkům mé cesty za hororem. Jen tak dál. Opravdu jsem velmi spokojený a určitě vím, že se na tento snímek v budoucnu ještě někdy podívám.
2025 ©