Hororový pavilon - povídky, zamyšlení a další ze sv?ta hororu

Film jsem měl na seznamu už dlouho. Vždycky jsem to ale odkládal. V češtině je snímek známý také pod názvem Kanibalové. Upřímně nevím, co si o tom mám myslet. Rozhodně ale souhlasím s plakátem, který tvrdí, že se jedná o nejvíc kontroverzní film vůbec. To je přesné. Parta rádoby dokumentaristů se vydá do části pralesa, kde žijí dva kmeny ještě primitivních lidí - kanibalů. Jenže kamarádům jde jenom o senzaci a peníze. Proto se začnou chovat jako naprostí vypatlanci, kteří si o sobě myslí, že jsou všem nadřazení. Nejhorší ale je, že každý divák je svědkem skutečných zabití zvířat. Nejsou to ... číst dál

"I wanna another beer. Anyone else?" číst dál

Pro mě jednoznačně nejočekávanější horor tohoto roku. Letos jsem viděl už dost dobrých filmů, ale na TO jsem se těšil velmi, možná i nejvíc. Netajím se, že zbožňuji Stephena Kinga. Pro mě to bude vždycky nejlepší pan spisovatel. Vlastně díky němu jsem v podstatě začal psát vlastní hororové povídky. King za svou neustále trvající kariéru stvořil nespočet výrazných charakterů. Každý si najde svého oblíbence. Přesto si myslím, že Pennywise bude tak nejznámější. Je úžasné, jak má TO komplexní děj. Proto samotné převedení do filmové verze je samo o sobě úžasné. Líbila se mi televizní minisérie z roku 1990. Proto jsem byl velmi zvědavý, když jsem se dozvěděl, že se chystá nová adaptace. A jakmile jsem dva roky zpátky v kině viděl zcela nového Pennywise v podání Billa Skarsgårda, byl jsem uchvácen. Režisér Andy Muschietti je talentovaný a bylo hned znát, že si Kingovu předlohu užil. Co na tom, že je to časově posunuté do současnosti? Super provedení. číst dál

Dobrá psychárna. Původně jsem na to do kina nechtěl jít, ale vůbec toho nelituju. Byla to zábava a na konci totální mind-blowing. A to doslova. Myslím si, že každá rodina má nějaké své tajemství. Či přímo vskutku úchylku. Ani bych se nedivil, kdyby se někde ve světě našla podobná jako z tohoto horůrku. Nejsem příliš zastáncem hororové komedie, ale musím říct, že tady se některé vtipné scény povedly. Ale přesto mě film držel v napětí. Úvod je lehce pomalejší, ale zároveň tak akorát. Tvůrci očividně chtěli ukázat rozdíly ve společenských vrstvách. Čím bohatší, tím šílenější. Horor opět nesází... číst dál

O mém oblíbeném Stephenu Kingovi jsem věděl, že je autor několika filmových scénářů. Ale dlouho jsem netušil, že jeden svůj námět i sám režíroval. Ačkoli není příliš dobře hodnocený, já se dobře bavil. Na soundtracku se navíc podíleli australští elektrikáři  AC/DC. Už jen úvodní scéna s hromadnou nehodou na dálnici se povedla a to tak, že velmi. Díky tomu jsem tušil, že celkově budu mít z filmu dobrý pocit a užiju si ho. Přitom příběh je celkem jednoduchý. Ale parádně natočený. Ano, je to trošku sci-fi, ale na druhou stranu by se to klidně mohlo stát i ve skutečnosti. Už od seriálu Knight R... číst dál

Pro mě takový mišmaš. Zamyšlení píšu až asi po pěti dnech po zhlédnutí a stále mám takové rozpolcené pocity. Zajímavé, ale rozhodně mi to jednou stačilo. O duu Soska Sisters jsem nějakou dobu slyšel, ale dosud jsem od nich nic neviděl. V podstatě úplnou náhodou jsem si přidal tento snímek na seznam. Nevadí mi filmy o pomstě, protože jsou mnohdy zajímavé a o to více, když se jedná o horor. Zpočátku mi tento snímek vzdáleně připomněl I spit on your grave. Jenže pak se to začne ubírat poněkud bláznivým směrem. Mary se pomstí na svém profesorovi, což dává smysl. Stále ale touží být tím nejlepší... číst dál

Pecka! Nedávno jsem začal chodit na některé hororové premiéry do kin. Tam je to vždycky zcela jiný zážitek. Tentokrát to padlo na nový počin André Øvredala s producentskou pomocí fantastického Guillerma del Tora. O Scary stories to tell in the Dark jsem věděl delší dobu a prostě jsem se nemohl dočkat, až to uvidím na vlastní oči. Ohromilo mě to a okamžitě to řadím mezi letošní nejlepší horory. Neotřelý námět, který mě okamžitě vtáhnul a nepustil. Po celou dobu. Žádná scéna tam prostě nebyla navíc a žádná hluchá místa jsem nenašel (upřímně, po pár minutách jsem je již nehledal a soustředil s... číst dál

Těžko uchopitelný film. Ale zároveň perfektní. Co také čekat od geniálního režiséra Ari Astera? Jeho přechozí snímek Hereditary jen ukazuje, kam se moderní horor může posunout. Není nutné mít hafo zombies, duchů, upírů a jiných typických strašáků. Stejně jako třeba v případě hororu Us od Jordana Peela, je to hlavně o psychologii. Aster je skvělý hlavně v tom, že jeho filmy prostě dělí diváky na dva tábory. Jedni ho milují a další se i po čtvrt hodině nudí a (když to vydrží) na konci absolutně nechápou, o čem to celé vlastně bylo. Mně osobně se líbí filmy s pomalejším dějem. A speciálně, když to začne zcela nevinně a postupně se to vyvrbí v děsivý snímek. Stejné to bylo i v tomto případě. O Slunovratu jsem si toho předtím moc nezjišťoval. Stačilo mi, že za tím stojí daný režisér. Sympatické bylo i vybrané herecké obsazení. Netuším, na kolik je to založené na pravdě, ale určitě se někde takto podobně slaví různé části roku. Děsivá je právě ta menší komunita lidí. A ještě podivnější pro partu mladých Američanů, kteří nikdy v Evropě nebyli. Jenže chování místních je přinejmenším podivné. Zvláštní tance a rituály na oslavu slunovratu. Zároveň skvělý podklad pro seminární práci. Vše je relativně v pohodě. Dokud dva nejstarší členové nespáchají rituální sebevraždu. To mladí nedokážou strávit a pochopit. Jenže neodjedou (resp. nemůžou)... číst dál

Jsem rád, že jsem film viděl v kině. Umocnilo to ještě můj zážitek, ale i tak jsem byl potěšen. Věděl jsem, že to s původní sérií nebude mít nic společného. Proto hned ze začátku jsem si řekl, že nebudu vůbec srovnávat. A vskutku ani jsem nemusel. Příběh je současný, až děsivě skutečný. Dnešní děti (a nejen děti) jsou závislé na moderních technologiích. Proto výrobci hraček vymýšlí věci, které se dají propojit se smartphony. Andy po hitu v podobě chytré panenky Buddi netouží. Ale stejně ho díky mámě dostane. Hračka je sice trochu rozbitá, ale jinak nejlepší kamarád. Řekl bych, že Andy mu sv... číst dál

Malý kluk utíkal co mu síly stačily, ale již mu docházel dech. Neodvažoval se ale zastavit. Píchalo ho v boku, nohy ho bolely tak hrozně, jako by vážily snad nejmíň tunu a zpocené oblečení se mu lepilo na tělo. Zdálo se, že les nemá konce. Ačkoli místy byla mezi stromy trochu vidět obloha, nebylo to nic platné, protože noc byla černá a bezměsíčná. Konečně se chlapec odvážil zpomalit. Vybral si široký dub a schoval se za ním. Opřel se o kmen a pomalu po něm sjel na zem, kde si s pokrčenýma nohama sednul. Ač napínal sluch jak chtěl, nic neslyšel. To ale nic neznamenalo. Věděl, že to může číhat opodál a v nečekaný okamžik vzít i jeho. V lese bylo naprosté ticho, neozvalo se sebemenší zašumění. To možná na tom všem bylo nejděsivější. Chlapec si objímal kolena a neustále se trochu třásl, až to vypadalo, že dostává mírné elektrické šoky. Znovu mu po tvářích začaly téct slzy. číst dál

Je až s podivem, že ačkoli miluji horory nade vše, neviděl jsem (až dosud) tuto klasiku - pokud ovšem nepočítám nějaký remake. Pátek třináctého jednoznačně patří mezi kultovní filmy, které dopomohly dotvořit podstatu hororového žánru. Po tomto snímku se rozmohla vlna různých slasherů. U tohoto prvního dílu série trochu váhám s hodnocením. Upřímně nemůžu na sto procent říct, že by mě úplně bezpředmětně zaujal. Scénář mi přišel takový nemastný, neslaný. Děj je poměrně jednoduchý, ale příliš toho nevysvětluje. Asi mě prostě zklamalo, že v tomto prvním snímku série nebyl Jason v typické hokejov... číst dál

Mickey Hall aggressively hit massive timbered table with a clenched fist. číst dál

Jelikož jsem nedávno četl Kingův román Nezbytné věci, byl jsem zvědavý na filmové zpracování. Adaptace jsou někdy horší, někdy lepší, ale stejně jsem toho názoru, že kniha je prostě kniha. Když je spisovatelské dílo skvěle napsáno (což konkrétně v případě Kinga je v podstatě vždy zárukou), při čtení pak knihu vnímám jako film. Lidská fantazie je úžasná. Z popisu se mi hezky zhmotní postavy a vlastně i jejich hlasy. Ale pokud je filmová verze zdařilá, i tak nějak podvědomě srovnávám knižní postavu s daným hercem. V tomto konkrétním případě chci zmínit úhlavního obchodníka Lelanda Gaunta. Byl... číst dál

Všechna okna kancelářského komplexu Union Centre byla zhasnutá. Tedy kromě jednoho dvoukřídla v předposledním sedmnáctém patře. Bianca Stephensová měla rozdělaný nový projekt. Tak to obvykle dělávala, když měla nápad a Múzu. V ateliéru měla jemně růžové tapety, které byly na pár místech doplněné kresbami trávy. Na poličce se blýštilo mnoho cen a pohárů z různých soutěží. Na to, že Biance bylo teprve devětadvacet, měla již velmi dobře rozjetou kariéru. číst dál

Byla to moje první předpremiéra v kině. Až mě překvapilo, kolik do sálu nakonec dorazilo lidí. Myslím si, že se jedná o jeden z mála snímků, kde prakticky stejné scény z traileru se objevily i v samotném filmu. Když je v něčem zapleten James Wan (byť jen producentsky), vím, že se bude jednat a kvalitní podívanou. Měl jsem ale prostě pocit, že to je natočené spíše pro mainstreamové diváky. Horor staví na lekačkách, někdy bohužel příliš čekaných. O legendě o Plačící ženě jsem předtím vůbec neslyšel. Nápad na hororový snímek to je ale zajímavý. Myslím si, že když se děj odehrává pár desítek le... číst dál