Hororový pavilon - povídky, zamyšlení a další ze sv?ta hororu

All windows of the office complex Union Centre were dark. Well, except for one double-winged window on the penultimate seventeenth floor. Bianca Stephens was in the middle of a new project. That what she usually did when she had an idea and a Muse. In her atelier she had soft pink wallpapers which were complemented in a few places by drawing of grass. There were a lot of coruscant awards, prizes and goblets from various competitions on the shelf. Despite the fact that Bianca was only twenty-nine years old, she had already had a very good career. číst dál

Did you take your pills? číst dál

Jaký subžánr v podstatě způsobil, že jsem začal milovat tento skvělý žánr zvaný horor? Ačkoli můj první horor (který oficiálně hlásám) byl Vymítač ďábla z roku 1973 a exorcismus patří mezi mé oblíbené, bylo to něco jiného. Zpočátku v podstatě jen otroci bez vlastní vůle, kteří se svým způsobem dali ovládat. Poté přišel průlom a jejich původ a způsob chování se radikálně změnil. Pak došlo k další změně a najednou už to nebyly pomalé potvůrky s šouravou chůzí, ale pěkně rychlá oživlá monstra. Ano, zombie způsobily, že jsem se o horor začal více zajímat. Samozřejmě se dnes vůbec nezaměřuji jen a pouze na ně, ale tyto kreatury jsou mi i tak stále blízké. číst dál

Nijak se netajím, že jsem jsem velkým obdivovatelem a milovníkem pana Stephena Kinga, kterého osobně považuji za nejlepšího a nejoblíbenějšího spisovatele. Zdaleka jsem ještě nečetl všechny jeho knihy (zvláště, když tento plodný autor rok co rok vydává nové dílo). A s převedením na filmové plátno jsem v podstatě vždy spokojený. Jistě, knize se nic nevyrovná, ale co jsem dosud podle předloh viděl, nebylo rozhodně ztrátou času. Stephen King má dva syny (dcera promine), kteří jsou po otcově vzoru oba spisovatelé. Možná o něco známější je Joe Hill. Z každým ze synů již King spolupracoval na knize. Žádnou spolupráci jsem ještě nečetl. Přesto jsem se rozhodl napřed zhlédnout film, kde si předlohu určitě jednou přečtu. A totiž In the Tall Grass. číst dál

Srbský film jsem měl vyhlédnutý již opravdu dlouho. Ale stále jsem to "úspěšně" odkládal. Nějakou dobu mi totiž trvalo sebrat tu správnou náladu a taky odvahu. Už jen ty různé názory, co jsem o něm četl: Král mezi nejkontroverznějšími filmy. Cítil jsem jen hnus a znechucení. Proč to bylo vůbec natočeno? Nejodpornější film, co jsem vůbec kdy viděl. Slovy nejde popsat... číst dál

Sandra Marks was entwining strands of her hair with her fingers. She did it every time when she was nervous. She was supposed to go to dinner with her husband Peter tonight. Peter worked as investment broker on the Wall Street. And just today he was invited to prestigious restaurant Le Bernardin where his boss will be and also several important people with whom it was appropriate to get acquainted. In New York, and even more in Manhattan, the contacts were the basic. Therefore the attendance at the dinner was actually almost obligatory. A few people didn't belive that the last Peter's project would be successfull because one partner had some minor reservations about the investment contract. At that time, the stock exchange stagnated and the value of the dollar slowly declined. A similar situation was excatly six years ago when Peter began working for an investment company Value Garrant. It was a hard time for a fresh Harvard graduate, but also a valuable experience. He befriended with Luke Handersen who helped him how to navigate in the world of stock market. Peter managed to gain a few new clients and more or less helped save Value Garrant from bankruptcy. He improved in the eyes of his colleagues, and especially with his boss Marcus Leonard, who considered him as a newbie and didn't really believe that he would last more than a few weeks. So he surprised everyone and got to a higher position. The mentioned Peter's last project eventually ran smoothly, even better with the help of Handersen's contacts. The invitation to a dinner with the boss traditionally practically meant career advancement.  If he didn't go to it, Peter Marks could easily start putting things from the office into the box the next day. číst dál

Otevřel jsem jeden můj prastarý seznam hororů, které chci vidět. Filmů tam mám opravdu ještě hodně a tak se na ně chci v nejbližší době zaměřit. Dlouho jsem vybíral a nakonec jsem si vybral britský snímek Xtro. Na něj jsem v podstatě narazil tak trochu náhodou, protože před nějakým časem jsem na YouTube viděl pár "WTF/scary" videí, kde se právě na silnici objevil tento druh aliena. Zpočátku jsem pochopitelně nevěděl, že to je součástí nějakého celovečerního filmu. V 80. letech vzniklo mnoho dnes již klasických hororů. Proto jsem byl zvědavý, jak to dopadne s tímto. číst dál

"Tear off his heart!" screamed Herriet. "C'mon!!" číst dál

Tento rok byl pro dost lidí sám o sobě horor. Ale i přes to všechno se všichni těší na sváteční čas. Pečeme cukroví, vybíráme stromek, čekáme, až nám klepnou a vykuchají kapra, v televizním programu si zaškrtáváme pohádky. I přes veškerou letošní složitou situaci si Vánoce nenecháme vzít. číst dál

(dedicated to S. M.) číst dál

The nine-year-old Jimmy Hoster woke up during the night at three am. Although the curtains were shut down (there was pictured giant Winnie-the-Pooh with hand deep dipped in enormous honey jug on that), the orange ray of light from the street lamp could still get through. Jimmy's view was suddenly fascinated by some kind of pind-sized pieces which punctuated that colorful glow. The boy put aside the blanket (and carefully with love covered his Teddy again with it) and went to the window. He drew back the curtains and his eyes just lit up. A wide smile filled his face, revealing his white teeth. Untill this day it hadn't snowed. And two more days and the Christmas are finally here! Jimmy really really wanted to find cowboy Woody from Toy Story under the Christmas tree. Actually the only thing he gasped for. But right now he was feeling such a great joy with the fresh snow. He told himself that he would take a sledge in the morning just after the breakfast and go for a ride. Maybe Carrie would join him - a tiny and red-haired eight-year-old girl from their neighbours who he befriended. číst dál

V minulém zamyšlení na snímek Ztracení chlapci jsem se zmínil, že nemusím moc hororové komedie a upíry. Uvědomil jsem si, že je minimálně ještě jeden podžánr, který určitě dobrovolně nevyhledávám. A sice kanibalismus. Moc dobře vím, že horor dávno není pouze jen o strašidlech či nadpřirozených jevech. Někdy to dokonce hraničí i s thrillerem a občas právě závisí i na divákovi samotném, ke kterému žánru se nakonec více přikloní. Když vidím hororový snímek, u kterého je uvedeno, že je natočen podle skutečných událostí, beru to vždy s rezervou. Ale jiná věc je, když se film tváří jako příliš realistický. A pouze v kinematografii jsem zastáncem násilí (i když ho také moc nevyhledávám), ale nikoli v reálném životě. A právě takové horory jsou pro mě asi jakoby nejhorší a nejvíc znepokující ke sledování. Někdy jsou (praktické) efekty tak dokonalé, že pomalu ani nepoznám, že se jedná jen a jenom o film. A okamžitě se mi vybaví kontroverzní (i když pro některé vyloženě kultovní) Cannibal Holocaust. Jedná se pravděpodobně o nejhnusnější film, co jsem kdy viděl a na který se už nikdy v životě nekouknu. Dobře, některé efekty byly "jen" filmové, ale například vraždy zvířat žádné triky nebyly... číst dál

Když občas vidím nějaké seznamy oblíbených hororů od různých uživatelů, dost často tam figuruje právě snímek Ztracení chlapci. Není proto nikterak divné, že se objevil i na mém listu. Převážně jsem o tom četl jenom chvály, jaká je to klasika žánru. Tady bych se asi na chvíli pozastavil. Jsem velký milovník všeho hororového, ale dva podžánry příliš nevyhledávám - a to hororové komedie a právě upíry. Nechci říct, že je vyloženě nesnáším, jen je prostě nemám moc v oblibě. Jistě, jsou tu samozřejmě skvostné výjimky, které jsem si opravdu užil, ale jak říkám, není to můj šálek kávy. číst dál

Mike Flanagan si mě hlavně získal adaptací Kingova pokračování Osvícení - Doktor Spánek. S jeho pojetím jsem byl spokojený. Ačkoli tento režisér má na kontě jestě relativně málo filmů, musím pochválit i další snímek, který jsem viděl předtím. A sice Hush. číst dál

Annie Torn was really looking forward to today. Her parents had been still amazed that their almost adult daughter was still enjoying it. "Instead of finally having a boyfriend, you still go begging alone," always said her mum with a smile. This year's Halloween was dated on Friday. číst dál